|
Napsal uživatel Aleš Čtvrtníček
|
|
Čtvrtek, 27 Únor 2014 09:01 |
|
Letošní zima přeje přípravě na letní sezónu. Počasí dovoluje běhat, jezdit na kole a tak jsme se ani nemuseli vypravovat na Mallorku. Ale udělali jsme rozhodnutí a nešlo to už vzít zpátky, letenky na 14. února vše jistily.
Předpověď počasí pro ostrov byla optimistická, teploty kolem 17 stupňů a převážně jasno. Ale znáte to, stačí někde mávnutí motýlích křídel někde na druhé straně zeměkoule a vše je jinak. Risk se ovšem sem tam vyplácí. Přiletěli jsme do krásného a klasicky ostrovního větrného dne. Hned po vybalení jsme namazali zadky a vyzvedli si kola, letos úplně nové modely Tarmac SL4. Odpoledne jsme objeli klasické kolečko zahrádkami, zahřívacích 60 kilometrů. Tempo pohoda, žádné závody, všichni vypadali rozumně.
Druhý den jsme se nechali změřit pod zátěží, procenta tuku odpovídala spíše tuhé zimě, než co tu opravdu bylo. Aspoň budeme mít z čeho brát energii. Odpoledne etapa na nejjižnější maják ostrova, trošku jsme zabloudili a tak návrat se soumrakem byl logickým vyvrcholením. Nakonec to hodilo nějakých 130 kiláků. Další dny už normální výlety do Petry na kafe a pomeranče a na kopec San Sebastian. Čtvrtý den se jela etapa na severní maják – Formentor. Foukal dost vítr a někteří pařiči, kteří celé noci chlastali, už nebyli schopni střídat. Takže jsme se odploužili proti větru na ve čtyřech dvojicích. Až do přístavu pod závěrečné dva kopce. Tam už jel naštěstí každý za své. Celý den jsem se necítil, asi už na mě začala doléhat viróza, kterou dovezl Radek z Brna. Úspěšně ji na mě přenesl celodenním a celonočním pokašláváním a kýcháním. Na majáku jen otočka a rychle zpátky. Přece jen je ještě brzy, dny jsou krátké a vítr studený. Za odměnu nám ale bude cestou zpět foukat do zad. Ani to mě ale moc nepomohlo, jel jsem už na doraz a tělo nechtělo poslouchat. Po rovině to ještě ušlo ale na prvním krátkém a nepodstatném hupíku mě seklo a musel jsem chtě nechtě přijmout pomoc potlačením. Posledních 50 kilometrů bylo pro mne opravdu tvrdých, hlava odmítala poručit nohám, aby točily. Pár postrčení jsem musel skousnout, abych se vůbec dostal domů. Což se nakonec povedlo. Hodilo to letos těžkých 207 kilometrů.
Den volna jsme prožili částečně v posteli, na masáži a v hospodě, uteklo to jako voda. Následující program už jsem měl individuální. S nachlazením se neradno pouštět do nějakých větších akcí. Takže jsem si objel svým tempem cesty, které se normálně nejezdí, podíval se na místa, která jsem ještě neviděl. Možná to ale na začátek sezóny není na škodu. Za těch pár dní rýma ustoupila, asi i díky mořskému vzduchu.
No a to už se blížil konec, poslední den byl jeden z nejkrásnějších. Vítr se utišil, seděli jsme v kavárně v Sa Rapita a užívali si sluníčka, až jsme se shořeli. Večer na letadlo a adios Mallorca. Až zase dvacátého března se vrátíme. To už v plné sestavě.
|
|
Pondělí, 19 Srpen 2013 11:44 |
Moje neúčast (Martin Dopita)
Report ode mě tentokrát nebude, protože jsem se této oblíbené taškařice nezúčastnil. Trénink v Jeseníkách v týdnu před akcí zřejmě zanechal stopy nachlazení na mým nervu pod lopatkou a v pátek ráno jsem se probudil s pícháním v zádech. Doufal jsem, že to do soboty nějak přejde, ale nakonec jsem po probdělé noci zamířil místo směr HK na pohotovost, kde jsem dostal injekci a nějaký prášky. Díky a omluva ode mě, tak patří hlavně Martinovi Kollárovi, kterýho jsem uvrtal, aby tam jel se mnou a nakonec v tom zůstal sám a vzorně reprezentoval.
Moje účast (Martin Kollár na GP KHK 2013)
Rád bych se tímto podělil o své nováčkovské "závodní" zkušenosti z této akce (17.8.2013 - viz www.grandprixkhk.cz).
Na tuto akci jsem se přihlásil jen s tím, že chci "nadechnout" atmosféru a hlavně ve zdraví absolvovat.
V očekávání krásného slunného dne jsem se asi 20 min. před startem postavil už asi do 10té řady na startu. Sledující svůj Garmin ve stoje v klidu se mně pozvolna zvedal tep od 90ti do 120ti tepů/min. Pořadatel zahlásil, že na startu by mělo být přes 270 registrovaných v kategorii "Hobby" (ten název už od pohledu mně moc neseděl, nejen z pohledu přípravy, výbavy, označení - "univerzálních" dresů bylo opravdu pár; startovaly zde i ženy, prakticky všechny se závodní licencí).
Start byl letmý (doslova) za zaváděcím vozem, hodně nervózní ... Jelikož jsem nikoho neznal, snažil jsem se najít někoho, kdo snad pojede zkušeně. Už na 6. km jezdec přede mnou (stále v balíku) prudce zabrzdil, nádledkem čehož jsem naštěstí jen zasmykoval směrem k chodníku. Ihned mně blesklo hlavou, proč tu vlastně jsem a okamžitě už si dával výrazně větší pozor. Velmi brzy na 11. km se mně potvrdilo, že jsem se ve čtvrtek neměl jet s Radimem jen tak "projet" - jeli jsme s Bílovic do Adamova původně opravdu "na pohodu", ale zahákoval se k nám biker, kterému Radim domlouval, že má aspoň říct ... Takže jsme jeli většinou přes 40 km/h ... v Adamově jsem přizastavil, jestli nedáme pivo, Radim trval na pokračování ... po pár stech metrech jsme potkali bikera jak je rád opřený o kolo a asi zvrací :D
Abych se vrátil k tématu .. důsledkem nrezvážné vyjížďky bylo, že už na 11. km mě chytla křeč do lýtka. Naštěstí jsem ji se sebezapřením nějak přetrpěl. Po prvních 20ti km jsem na "budíku" měl průměr přes 40 km/h a tep stále přes 180/min. Za stálého stoupání jsem do Dešťného v Orl.horách dojel s průměrem 28,5 km/h. Už v tomto úseku jsem pocítil taktizování startujících (z mého pohledu spíš i "vychcanost") z hákování a následné nestřídání. Následovalo 4 km stoupání na Šerlich, které jsem bohužel absolvoval v porovnání s před 14 dny (byl jsem si je cvičně napohodu projet z Deštného dvě nejdelší stoupání - Šerlich a Komáří Vrch) cca. o 2 minuty pomaleji. Následný poměrně rychlý sjezd nás navedl pod Komáří vrch. Už na počátku stoupání jsem získal další zkušenost, že na začátku stoupání není dobře pít, protože skupinka, která se mně držela jako jeden člověk ihned nastoupila ... Po pár km jsem byl na Komářím vrchu a odtud sjezd. Celkem bylo pro mě překvapení, že já, který jsem ze sjezdů poměrně opatrný, jsem vždy někoho dojel a nikdo nepředjel mně (samozřejmě už v mé časové kategorii). Dalším překvapení bylo, že nikdo téměř po celou dobu neřekl ani slovo, jen já se poprvé jednoho, který si evidentně dával více než já, do kopce zeptal "jak se Ti šlape?" ... koukl na mě hodně udivěným výrazem odvětil "zatím je to dobrý" :) No moc humoru tam na můj vkus bohužel nebylo.
Po sjezdu z Komářího vrchu jsem docvakl skupinku pěti bojovníků. Ihned mě "vyslali" na špici, kde jsem tahal určitě víc než km s vědomím, že se nesmím "utavit". Dal jsem pokyn (i hlasový), že je čas střídat. K mému překvapení se k tomu nikdo neměl. Přitom evidentně žádní dva netáhli spolu (Slovák a ostatní různých koutů republiky). Následně jsem preventivně "svěsil" nohy, vytáhl powerbarku ... všichni svorně přibrzdili aby mě nechali na špici :( Dojedl jsem a pokračoval v jízdě, stále s 5ti pijavicemi ... po dalších km se objevilo prudší stoupání na kterém mně všech pět svorně nastoupilo :( Počastoval jsem je tím, co mně zrovna prolétlo hlavou .. "vy jste teda pěkný ku.vy !!" Nikdo na to samozřejmě nic.
Posledních cca. 30 km jsem se sjel s klukem ze CBase (Lubomír Kopřiva). Konečně někdo s kým jsem si popovídal a "bok po boku" dojel prakticky až do posledních km, kde jsem mu řekl, ať klidně jede. Po cestě se s námi svezl ještě jeden místní účastník, pár km před cílem nám jen řekl co nás ještě čeká a "odcouval" se slovy "uvidíme se v cíli". Následně jsem nevědomky provedl faux pas - slyšel jsem jak najednou za mnou někdo funí, jakoby to byly jeho poslední chvilky života, reagoval jsem slovy "Ty už jsi tu zase? tak to dojedeme", s tím, že ho "odtáhnu" do cíle. V cílovém stoupání (už v Opočně) mně, jak je asi na těchto závoděch typické, nastoupil a byl v cíli přede mnou úplně jiný "závodník" ... Při pročítání výsledkové listiny jsem se až zastyděl - je ročník 1942 ... Potěšující bylo, že na první závodnici nad 30 let se čekalo ještě několik minut po mně :)
Konečné umístění není moc k chlubení (192. absolutně, 57. v kategorii) - trať měla 108 km, převýšení bylo cca. 1700 metrů, čas 4:01 hod, průměrná rychlost 27,1 km/h.
V cíli jsem si celou akci rekapituloval a mj. jsem si uvědomil, že až na pár km jsem si to "odtáhnul" sám, většinou spíše proti větru. Samozřejmě mě trochu mrzelo, že jsem si to objel "za své", ale Martinovi Dopitovi v žádném případě nic nechci a ani nemůžu vyčítat. Uvedené akce bych se zúčastnil i kdybych předem věděl, že pojedu "sám". Spíš děkuji, že mně o této akci řekl :)
Velmi příjemným překvapením byla celková organizace akce - opravdu všude organizátoři, v nejasných křižovatkách ukazovali jasně cestu, přijíždějící auta z křižujících cest (i hlavních) zastavovali. I díky krásnému počasí bylo poměrně dost fandících lidí podél krajnic.
Z mého nováčkovského pohledu hodně zkušeností, hlavně absolvované bez újmy :)
|
|
Aktualizováno Úterý, 20 Srpen 2013 07:16 |
|
Napsal uživatel Aleš Čtvrtníček
|
|
Úterý, 16 Červenec 2013 10:55 |
|
Hodně se nám letos naši kamarádi rozzávodili. Dostal jsem mail od našeho vyslance v Holandsku známého pod pseudonymem SuperMário. Dávám k přečtení opět bez redakčních úprav:
Krátky report z La Marmotte 2013
Po minuloročnej Maradone v Dolomitoch som si za vrchol sezony 2013 určil francuzsku akciu La Marmotte.
Tradicne kopce Tour de France, zoradene pekne za sebou, 174 km a niečo málo cez 5 tis nastupanych metrov bola slusná vyzva !
Do francuzskych Alp som dorazil uz 3 dni pred akciou,aby som si jednak oddychol po ceste a jednak aklimatizoval telo z holandskych nizin :)
Uz scenerie mi ukazovali, ze toto bude paradna vrcharska akcia a ked som autom vysiel Alp d ´Huez, aby som si vyzdvihol startove cislo, rozmyslal som, že možno predsa len pojdem ´ detsku ´ krátku trasu...
Aklimatizacia prebehla rychlo, počasie sa umudrilo a ja som sa rano 6:00. radil do druhej skupiny, blizko k bariere. Ja som bol v zltej, celo s cislami 1 az 400 bola skupina zelena. V duchu som si hovoril, ze kazdy zeleny, ktoreho predbehnem bude moja vyhra :)
|
|
Aktualizováno Středa, 17 Červenec 2013 11:05 |
|
|
Napsal uživatel Aleš Čtvrtníček
|
|
Pátek, 12 Červenec 2013 08:22 |
Radek a Honza Janíčkové a Martin Kollár se vydali spolu s celou výpravou vedenou Pepou Císařem po stopách, možná lépe řečeno před stopami letošní Tour. První Radkovy postřehy poslané prostřednictvím sms z mobilního telefonu zveřejňuji v neredigované formě v duchu zachování autenticity :-). Další budu postupně přidávat, snad budou mít ještě nějaké zbytky sil něco napsat. Takže Le Tour 2013 očima Radka:
Etapa 11. července:
Dnes jsme se zucastnili prvni etapy Hape dlouhe 110km z Les Menuires pres Moutieres do Courchevel a zase zpatky k ubytovani v Les Menuires. Vse zacalo hromadnym focenim a mysleli jsme si ze pujde o pohodovou etapu. Od hotelu sjezd 25km byl super pohodovy. Pak vsak nasledovalo stoupani ktere nas s Honzou a Martinem uvedlo zcela do tvrdeho obrazu dnesni etapy. Stoupani do lyzarskeho strediska Courchevel nebralo konce. Posledni kilometr bylo stoupani 12% a koncilo zaverem na letistni plose. Po male pauzicce jsme se vydali na cestu zpet ktera zacala prijemnym klesanim a jak jsem spravne tusil po klesani nastane opet stoupani. To uz jsem mel za sebou prvni krizi v podobe kreci do obou nohou. Po par km stoupani se s krecemi pridava i Martin. Posledni stoupani na hotel je nekonecne v hroznem vedru. Ja a martin jsme totalne prositi a 5km pred hotelem Honza nasazuje k uniku. Tento unik mu prinasi viteztvi v teto etape a 15min naskok do pristi etapy. Pak prijizdim ja a ohlizim se a Martin nikde, ktery prijizdi az po 5 minutach. Ctvrt hodiny sedime pred hotelem bez hnuti a konstatujeme ze slo o bezvadnou vyjizdku.
http://runkeeper.com/activity?userId=4165710&trip=207381597
|
|
Aktualizováno Středa, 24 Červenec 2013 10:37 |
|
Pondělí, 17 Červen 2013 17:31 |
|
Víkend v půlce června mám už delší dobu předem rezervovaný pro ZKV, abych si tam trochu napravil reputaci z loňska, kdy jsem dojel prošitej a vykřečovanej někde vzadu. Týden předem jsem se snažil trochu potrénovat - bylo celkem dobrý počasí a hlavně jsem neměl nic moc najeto, protože kolu letos z různých důvodů moc nedávám. Nakonec se ke mně přidává ještě Raďas, tak je to hned veselejší, když tam člověk nemusí jet sám. Kluci si kvůli nám naplánovali na sobotu švih směr Ruda a slibují, že na nás počkají v cíli a povzbudí nás, z čehož samozřejmě máme obrovskou radost…
Ráno v den D se moc necítím, jsem po celým týdnu utahanej, mám pocit, že jsem nestihnul v pátek zregenerovat. Dávám si za cíl objet to do 3:45 a vrátit se v lepším stavu než loni. Na startu stojí 120 lidí, takže si říkáme hlavně opatrně.. Po startu je krátký sjezd a pak 3km stoupání, takže by se to mělo hned roztrhat. Jak se dalo čekat, tak to taky bylo. Vlčáci za to hned vzali a já jsem musel sklopit uši. Nahoře jsem nastoupil do skupiny, kde většina střídala, takže se jelo celkem pěkně. Kopce jsme dávali tak nějak pohromadě a rychle to ubíhalo, prostě idylka... Za druhým bufetem na 70tým vidím v dálce opuštěnýho Raďasa a když ho docvaknem, tak se ho ptám, jestli si vystůpil nebo co. Prej jo, protože křeče. Naše skupina se definitivně rozpadá ve Strážku, kde se rozdávají až 14% slevy a tomu pár lidí neodolá a zůstane tam. Raďas to překvapivě nahoru dává se mnou a ještě jedním a definitivně se s ním loučím asi na 85tým, kde nedává svižnej přejezd přes jeden brdek, protože křeč. Já projíždím cílem celkem v poklidu ve skupince 2 kluků. Jeden z nich objel celej závod na bajku, za což teda klobouk dolů, protože to jsem ještě neviděl. Necháváme ho „vyhrát“, protože obdiv je tady na místě. S druhým týpkem si podáváme ruce a projíždíme společně cílem. Jak romantické, že? Z této pohádky mě zpátky do reality vrací až nelidský výkřik „DOPITOOO!!!“ hned za páskou. Pochopil jsem, Čtvrtníček s klukama opravdu přijeli… 
Nakonec čas 3:13hod. Hezký závod, hezký počasí, dobrý nohy, co víc si přát...
Výsledky a fotky zde:
http://www.zlatekolo.webpark.cz/
|
|
Aktualizováno Úterý, 18 Červen 2013 07:03 |
|
|
Aktuality
Odebírat RSS
