Týden před píše Raďas maila klukům z klubu, jestli to s ním nechce někdo objet. Protože jsem byl střídavě celej červenec nachlazenej - zdravej a nic jsem nenajel, tak mu hned píšu ať se mnou nepočítá. Musím na to ale furt myslet, protože jsem letos chtěl něco zkusit a vždycky to nevyšlo buď kvůli zdraví nebo blbýmu termínu a tohle je jedna z posledních šancí. No nic, tak to risknu, ať si to aspoň zkusím a vidím, jak to chodí. Píšu Raďasovi, že teda nakonec jedu. 5 dní před se zoufale snažím aspoň něco najet, abych se do toho trochu dostal, ale když vidím, jak jsem na tom, tak začínám trochu panikařit. Párkrát mě napadlo, že jsem asi blázen, že tam jedu. 115km s převýšením skoro 2000m pro mě bude v současné kondici asi smrtelná dávka. Stanovuju si jen 2 skromné cíle – dokončit a nikde nelehnout. J

V sobotu vstávám v 5 a snažím se dobře nasnídat. Věci mám nachystaný už od pátku a kolo by mělo být v pořádku, před týdnem bylo v servisu. Během cesty se snažím ještě z Raďasa vytáhnout nějaký rozumy ohledně závodů a dávám si ještě menší sváču, aby „ruský stroj“ dokázal fungovat co nejdýl. ;)

Jsme na místě - prezentace, čísla, převlíct se, narvat si kapsy, rozjet se a už stojíme na startu, kde je nás asi 120. Budík radši ještě nazapínám, abych neviděl tepovku. J 3, 2, 1, START a balík se dává do pohybu. Hned po startu chci přehodit na pilu, ale zjišťuju, že budu mít problém. Nemůžu za boha přehodit na velkej převodník. Při představě, že prvních 20km je skoro rovina a já šlapu na kašpárka se mi neudělá zrovna nejlíp. Asi napodesátý se mi silou vůle podaří tam řetěz natlačit a já se konečně můžu snažit najít příhodný místo někde v balíku. Předjíždím asi 30 lidí, vidím před sebou Raďasa, tak si říkám že zůstanu někde poblíž a kotvím. Zběžně kouknu na budík a vidím 55km/h, tep 165, to je teda krása. Sleduju dění před sebou a dávám bacha, kdyby se někdo smotal. Poprvé to cukne a přede mnou se začíná brzdit. Naštěstí se vyhýbám galusce přede mnou a doufám, že do mě někdo nenapere zezadu. Naštěstí nic a už se zase jede. Radši si přejiždím na levou stranu balíku, tam je přece jenom bezpečněj. Raďasa mám hned před sebou, tak ho hákuju a jsem už víc v klidu. Najednou další brzdy a vidím jak borec uprostřed balíku naráží do zadního kola někoho před ním a letí přes řidítka rovnou na hubu. Ani se neotáčím a soustředím se na ty přede mnou. Proletíme Holešovem, kde nám fandí místní, pak kruháč a doprava ven z města. Začínají menší brdky, který přelítáváme se zvednutejma zadkama a furt se jede tak 50km/h. Už jsem se adaptoval a cítím se celkem fajn i když pořád tepu 160.

Raďasa mám hned vedle sebe, ale pak přichází ostrá doleva a já se s ním v duchu loučím, protože vím, co to znamená. Začíná stoupání na Hadovnu s průměrem 8% a délkou něco málo přes 3km. Vím, co je ještě před námi a chci hlavně dojet, takže si v klidu vycouvám. Tady už jede každý za svý. Jedu si 39x27 a někde v půlce si říkám, že to nebyl dobrej nápad sem jezdit. Jsem nahoře, čelo balíku je pryč a začíná dlouhý sjezd po lesní asfaltce. Chci přehodit zpátky na pilu a opět se mi to napodesáté podaří. Uf. Jsem dole a docvakávám kluka, který je asi 20m přede mnou a otáčí se. Taky nechce jet sám. Za náma další 3 lidi, na který počkáme a začínáme rychle střídat. Jedeme spolu asi 5km z mírnýho klesání a budík ukazuje pořád 50+. Vjíždíme do Brusné, kostky a ostrá vracečka vpravo. Jedeme pořád pohromadě až k prvnímu kopečku, kde chci shodit z pily dolů a…padá mi řetěz…něco zanadávám, zastavím a nasazuju zpět. Pokračuju sám pořád mírným stoupáním nahoru a přemýšlím, jak daleko jsou asi ti 4 s kterýma jsem jel. Chvalčov a silnice se táhne pořád nahoru. Dojíždím 2 kluky přede mnou, hákuju je a říkám jim, ať mě nechají chvíli vydechnout. Dávám první Carbosnack a kousek musli.

Začíná stoupání na Tesák s průměrem 6% a délkou přes 4km. Dnes ho pojedeme ještě jednou cestou zpět, ale z druhé strany. Střídáme a jede se mi celkem fajn. Dojíždíme nějaký 2 chlapíky bez čísel na silničkách, kteří se k nám připojí (1 z nich jen na chvilku J). Jsme asi v půlce stoupání a mně podruhé a dnes naposled padá řetěz. Zastavuju a ostatní mi mizí za zatáčkou. Dál už jedu sám, nahoře si u občerstvení doplním bidony a chlápek mi říká ať dávám ve sjezdu z Tesáku bacha, že jezdí dost aut. Začíná pršet. Cestou dolů mi zase nejde přehodit na pilu, dole to tam ale nějak silou narvu a začíná mírný klesání až do Ratiboře. Zalehnu dolů a dupu co se dá. Dávám si banán.

V Ratiboři ostrá doleva a silnice začíná pro změnu zase mírně stoupat. Přestává pršet a já se ohlížím. Vidím někoho v dálce za mnou, ale nechce se mi na něj čekat. Za chvíli mě čeká stoupání na Lazy a kdoví jak na tom budu. Jedu si svoje tempo a snažím se točit lehčí převody tak 70/min.

Začíná stoupání z Kateřinic na Lazy.s průměrem 7% a délkou 4km. Hned na začátku je krátká stojka s 13%, která mi dává zabrat a musím ze sedla. Nahoře mi u nějaké roubenky mává nějaká holčička a směje se. Nechceš si to se mnou vyměnit? J Střední část kopce si jedu celkem v pohodě, ale horní část mně dává zase zabrat. Tady mám zatím asi největší krizi. Otevřená krajina v prudkých stojkách v polích. V duchu si řílám, ještě, že nefouká vítr. Vjezd do lesa a další 2 prudký stojky se 14%. Cítím trochu náběh na křeč v levým lýtku a mám chuť slézt z kola. Jdu ze sedla a je to trochu lepší, tak to silou vůle vylámu. Jsem nahoře a mám dost. Sjezd dolů po mokré úzké asfaltce, dávám si velkýho majzla a další banán. Dole chci přehodit na velkou, ale tentokrát se to už nepovede a musím zastavit a dát to tam ručně. Zatím kolem mě projede starší pán a volá na mě ať jedu. Řetez je na pile a já si ho celkem v klidu docvaknu.

Říkám si, že ve dvou to bude zas veselejší. Ale to se mýlím, protože mi oznamuje, že má dost a že nestřídá. Super. Čeká nás asi 25km do mírnýho stoupání zpátky na Tesák a trochu fouká, takže nic moc. Jedu si svoje tempo, abych se nezatavil a brdky ze sedla. Začínám počítat kilometry do konce. Dávám Carbosnack. Pořád ho táhnu za sebou a slyším jak dejchá. Asi má fakt dost. Já ale taky a ten vítr není nic příjemnýho. Rozdělávám poslední musli a půlku mu dávám. Omlouvá se, že nestřídá. Říkám v pohodě.

Dojedeme spolu podruhé pod Tesák a on se mnou loučí a děkuje. Řikám mu, neboj, já nikam nejedu, mám dost. J Vyjedu to silou vůle, můj společník je tak 20m za mnou. Zastavuju podruhé u občerstvení a už je mi jedno, jak dlouho tam strávím času. Objednávám si pití do bidonu a meloun. Stojím tam jak hromádka neštěstí a musím vypadat hrozně. Sním meloun a dám si ještě kousek sýru, klobásy a hrst soli. J Vyjedu zbytek Tesáku a pak sjezd dolů a po rovince zpět do Brusné. Už se ani nenamáhám přehazovat na pilu a šlapu si vesele kašpárka. Mám hlad a je mi zima. Dojedu pěkně prošitej. Pořád sleduju budík, jak to odkrojuje po stovkách metrů. Jsem v Brusné a čeká mě posledních 10km. Připadá mi to jako hrozná dálka. Říkám si, hlavně to dojet, teď to už nemůžu vzdát. Předjíždí mě asi další 4, na chvilku je hákuju, ale odpadám. Připadají mě, že jsou úplně v pohodě. V kopci se chci napít a bidon mi vypadne z ruky kutálí se dolů. Tak ho tam nechám, nemám sílu se vracet. J

Ostrá odbočka vpravo na Hadovnu z druhé strany. Lidi tam stojí a kříčí na mě. Dobrý, už to máš za sebou! To teda nemám. 1,5 prudké stojky do cíle. Je mi mdlo a zima. Chvíli se to snažím překonat, ale pak musím zastavit. Mám pocit, že to nedojedu. Znovu nasedám a když 500m před sebou vidím cíl, tak jsem štěstím bez sebe.

Dám si tam banán a hrozny, lehnu na zem, zavřu oči a 15min ležím jak mrtvola. Heh. J Když se trochu vzpamatuju, tak sedám na kolo a jedu zpět do místa startu, který je odtud asi 20km z kopce. Letím se převlíct, dávám si jídlo, kofolu a pivo, počkáme na vylosování tomboly a jedem domů.

Zhodnocení:

+ dokončení závodu, nová zkušenost, závodní adrenalin

- slabá kondice, problémy s technikou