Beskyd tour byl závod, který jsem měl v hledáčku letos objet jako první maraton ze série 53x11 vůbec, vzhledem k mému delšímu tréninkovému výpadku způsobené vleklým maroděním koncem jara. Nakonec jsem ještě před Beskydem stihl i toho Rampušáka (140km) a dojel někde na začátku 2. třetiny startovního pole v čase 4:31h. Původně jsem plánoval napsat report i z tohoto závodu, ale nějak pak nebyl čas a když se železo nekuje jak je ještě horké, tak už to pak není ono...tak se trochu podrobněji rozepíšu tady.

V týdnu před startem ještě váhám zda-li vůbec jet, původní plán byl totiž zkusit jen tu krátkou 80ku, ale ta mě přišla už moc kratká a aby si to člověk alespoň trochu užil, říkal jsem si že pojedu dlouhou a těžkou 182km trasu nebo nic. Ješte obesílám mailem kluky z klubu kdo se přidá, neboť 3 metry zpátky měli někteří plnou hubu keců "jedem Beskyda...", očekávaná odpověď s výmluvy mě vůbec nepřekvapila . Ale nevadí, pojedu zase s COSákama jako na Rampoucha, se kterýma jsem se dal nedávno dohromady a začal s něma trochu jezdit, na ně je totiž spoleh! Ve čtvrtek se teda rozhoduji a posílam přihlášku na Beskyda, večer připravuji kolo - nová omotávka, špalky, kontrola nedávno nalepených exlusivních gald zn. Veloflex Extreme v jakém jsou stavu po mokrém a na ne zrovna kvalitních silnicích odjetém Rampušákovi, a s údivem zjištuji, že na nich není ani jeden zásek či řez - ta přírodní směs má fakt asi něco do sebe. V pátek po obědě nakládam rodinku a vyrážíme z Brna směr Karviná, mého rodiště, kde také přespím u rodičů mé drahé polovičky do soboty a ráno pak vyrazím do Frenštátu za klukama z COS, se kterýma se ještě domlouvám, ať mě zapresentují a vyzvednou čip a číslo. V pátek večer ještě lehké projetí k našim, konzultace trasy s otcem, který to tam moc dobře zná a začíná mě zase strašit . Večer jestě compex na krční přitahovače a jdu spát, mám starťák, nemůžu usnout.

Ráno 5:30 budíček, no budíček, mám pocit, že jsem vůbec nespal, natlačím do sebe co se dá a vyrážím do Frenštátu za COSákama, kteří spali v kempu. Cítím se jak po noční jízdě k moři, nevyspaný, utahaný. Vysedám z auta a bum, do pravého hamstringu mě políbila křečová víla...je toto možný, celý týden se nalívám po zkušenostech z Rampušáka Magensii - karlovarským mínerálním pramenem. Nervozita ještě stoupla, ptám se sám sebe: s tímto mám objet pekelných 182km? Zdravím se s klukama, dám nějaké protahovačky a jdu se převlíct do týmového "trénuj chytře". Jsem přejezený, je mi zle . Do kapes narvu traťovky, tyčky, banány a jedu se rozjet. Tepy díky stresu totálně mimo, raději přepínám obrazovku, kde nejdou vidět a řídím se pocitem. Potkáváme Čera s Vokrouhlíkem z BMC, eliťáky z Alltraining-Lawi - inu závod je to celkem vyhlášený a prestižní.
Na start přijiždíme asi 8:45, u brány už je samozřejmě plno, lezem s Jirkou(COS) někam spíše dozadu, jinde to stejně už nepůjde, mává na nás zepředu Janek Bicek - nene, místo tady už není. Pořadatel hlásí téměř pětistovku závodníku, tuším, že to bude peklo se někam prodrat, houfuje se to ze všech stran. Přemýšlím, že pojedu po startu volněji zezadu, Jirka přikyvuje, že asi taky. Start odložen na 9:07 díky vlakům ať se nečeká na přejezdech. 3-2-1 start...

Asi 2min se pro mě nic neděje, čekám než se to rozjede, konečně nasedám a vyrážím směr Tichá, všichni jedou hned kule, jak jinak, první výjezd na horizont a můj plán je fuč, bližím se k maximálkám, trochu se rohlížím a jak pozoruji některé kolem, zahajuji stíhací nebo spíše úprkovou jízdu. Vidím v dáli celý peloton, je natažený tak na 1.5km hada přes celou silnici, tuším, že dostat se někam dopředu mě asi zničí. Je to pořád nahoru dolů, takový brdky jako kolem Brněnské přehrady, ve sjezdech lehce pošetřím ve výjezdech to hrnu ze sedla na velkou vetšinou na hranici maximálních intenzit. Držím spíše pravou lajnu - naštěstí!, vlevo vedle mě to v jednom výjezdu padá. Jen slyším: kurva a rachot kol jak se do sebe zaplétaj, jeden z důvodu proč zde nechci pokračovat, někteří nesmyslně a nepředvídatelně myškují, jako by už špurtovali do cíle. Zdá se, že někteří jsou už teď dost práskli, předjíždím holčinu a ta dýchá až se bojím, že to s ní brzo sekne. Hákuju mladíčka co veze SRM a vyvážím se za ním, na 20km se konečně formuje asi 15ti členná grupa a jedem relativně ostré tempo, počítám že jsem předjel tak 100ku lidí, míjím Pavla(Teac lídr z COS), který ráno hlásil bolest v krku a vzdává. Mám tou stíhací jízdou celkem dost a hlavou mě projde myšlenka se k němu připojit . Pořád si říkám, neblbni jedeš dlouhou, když kolem sebe vidím pouze čísla na krátkou trasu, ale nedá mě to a pokračuji v tempu. V jednom brdku odjíždím skupině, se mnou asi další 3 co se chytli, v dáli vídím mihnout se nějaké jezdce, ztrácí se mě někde za zatáčkou, ale nevybavím si kam jeli, na zemi nějak moc šipek, jedna doleva druhá doprava, volím levou...špatně...paní ze zahrádky křičí tááám, tááám...brzda, otočka spolu s těma co jsem tam vyvezl a jsem zpátky v oné skupině, teď už na to seru, hákuji se dozadu a jedem celkem rychlý vláček, před náma za chvíli vidím dost početnou grupu přes celou šíři silnice, proto asi dost zrychlujem, koukám na budík, rychlost 49...v Palkovicích docvakáváme, tempo znatelně polevilo. Vidím Jirku co vystartoval jako když do něj bičem práskne a na startu mě zmizel v někde houfu, holt už se vyzná. Uff počítám že jsme tak ve 3. větší skupině, někde v polovině celého startovního pole, přemýšlím jestli se nenatlačit někam hlouběji do balíku, ale nechce se mě po te stíhačce, budu to kontrolovat zezadu. Možná to byla chyba, neb se do levýho pruhu vedle balíku asi 100lidí tlačila nějaká, asi doprovodná auta. A jak se tlačila dopředu /nevím proč  a kam/ tak je balík uplně pohltil, přišlo mě to hodně nebezpečné zvláště když se v protisměru objevilo auto, v momentě, kdy se objeví auto vedle mě, začínám nadávat a posílat ho doprdele, zvlášť když se cesta zůžila natolik, že některé z nás odsekl od balíku. Jeden rapl to nevzdrží a předjiždí zprava v úzké uličče v zatáčče a líže pravé dveře prdelou, zavakluje, ale ustojí to, všichni za mnou nadávaj do různých částí těla, včetně mě - příjde mě celkem srandovní jak někoho doprovází vůz a podává mu pití někde na 200místě startovního pole-. Konečně uhýbaj, ostrá pravá nahoru v Mniší a výjezd na Hukvaldy. Větší část balíku je pryč, zase jedu max ujiždím zbytku na Hukvaldy. Po sjezdu se formuje další grupa, potkávám Pavla z Nymbukrku co jsem jel s ním Rampušáka a dali jsem se tam do řeči jelikož sedlá stejnýho piňouša. Přibíráme další lidi a přes Kopřnivnici to hrnem na první větší zkoušku Štramberk, zde už dávám malou a kadenčně vyjíždím nahoru, koukám, že ze skupiny jsem tady první, přemýšlím jestli se nemám více šetřit, ale má to tu výhodu, že se teď v klidu občerstvím a dávám první Enervit tabletu neb mě lehce cuklo v onom stehně co ráno. Nahoře mě nějaký divák hlásí, že čelo má náskok asi 12.min, že je to dobrý, tak nevím jestli si myslel, že to ještě sjedem či co . Mijíme 1. občerstvovačku, nic neberu mám plne kapsy i žaludek, vody mám dost, tady mě vytuhne Garmin E500- ty trasy mu zatím moc nejdou. Vepředu se sjíždím s Mirkem z trénuj chytře co jsme byli na Mallorce, ptám se ho jestli je online a jedem spolu špici ve dvojici jako na Mallorce, naštěstí nefouká jinak bych už zalezl a před Frenštátem tak učiním. Stihnu ještě zjebat borce co vlezl na špici, rozjel to jak HTC Cavendishovi a svěsí nohy, borec od Šlapek mě povzbudí ať na něj seru, že jsou z krátké. Ještě jeden "frajer" mě tam sral, v docela prudkých sjedech po dírách pouštěl rodla a opíral se jen loktama /asi to viědel u někoho na TdF/ - hazardér, ještě někoho veme sebou, přitom jízda ve skupině mu absolutně nešla - pořád se vlnil a podivně myškoval, dokopce odvlál a dolu to hrnul co to jde, jednou mě nečekaně předjížděl zprava, když jsem jel těsně u pravé krajnice - snažil jsem se později vyhýbal jeho společnosti. Průjezd Frenštátem trochu zmatek, kolona před kruháčem, jdu na čelo a jedem prostředkem mezi auty, prokličkujem městem a pak už lehce stoupáme směr Trojanovice - hotel Ráztoka, pod nástup na knižecí cestu na Pustevny, nemám hlad, ale jím banán, pod kopcem dávám gel. Jak jsem si dával, mám dost zatažené nohy, říkám si, prubnu Pustevny a uvidím. Někdo hlási: "voe průměr 36, loni jsem tu měl 31". Jelikož mě klekl budík nemůžu zkontrolovat, ale tady ho resetuji a spouštím záznam znova, další point mě ukazuje: Pustevny 6,9km a říkám si, tady pro mě končí nějaké závodění a teprve začíná ta pravá trasa Beskyda, teď už budu bojovat jen sám se sebou.

Za Ráztokou prudce doprava nahoru, sklon 8%, házím malou a točím kadenčně 34/21-23 asi 75ot. Hlásím že jedu na "románka", ostatní přikyvují že taky, všichni toho maj už teď docela dost a to máme ještě 110km před sebou, závídím lidem co jedou krátkou. Jak stoupám,  nějak se dávám dokupy, docela mě to jede, pomalu odjiždím skupině, předjíždím dost lidí, asi 2 kusy předjiždí mě, koho minu pozdravím s někým i pokecám, někteří  vůbec nemluví, někteří už asi ani nevnímají neboť projíždí předemnou každou díru místo aby ji objel a že jich tu je dost a pořádných. Ptám se ho jestli je při smyslech, až po chvíli mě odpoví, že asi ne, raději ho předjíždím. Dolů už sjíždí závodníci z krátké, pozdravím Karolka z HaPe a Pavla Hájka z alltraining. Jsem nahoře, jelo se mě po tom jak jsem se cítil dole výborně, nahoře za 26min, to jde, ale z dlouhé jsem tu sám, všude plno lidí z krátké, takový chaos, využiju náskoku a zastavují u slečny s kelímky a poprosím ať mě naplní bidon čistou vodou, asi po minutě mě donese nějaký červený ionťák. Nic neříkám, beru ho a vyrážím dolů sám. Je tu zima, rychle dolů. Tuto cestu znám, na asfaltu sem tam vlknky, je to vlhké a v zatáčkách nahoře štěrk, jedu opatrně a kompenzuju. Za chvíli kolem mě prosfiští dva borci jeden co nema číslo táhne druhého co jsem ho předjel ve stoupání. Nehákuju se, ale kotroluju je. Asi v půlce mě dojede Pavel na princovi a hlasí, pojď sjedem si je, cesta už je tady takova narovnanější tak jedeme a sřídame se. Na hlavní v Prostřední Bečvě je docvaknem a točíme se doprava do protivětru, tady se mě na špici fakt nechce, naštěstí blázen bez čísla odtáhne celou tuto rovinku proti větru a tahá kousek i směr Soláň, dojíždíme kluka v kompresních podkolenkách na kole Orbea, asi triatlonista si říkám a pokračujem ve 3 s ním a Pavlem, ti dva borci nějak odvláli dozadu když se to lehce zvedlo. Jedu špic pod Soláň, taková nakoněná rovina, stoupání teprve přijde, Pavel hlásí že je to moc rychlý, možná má pravdu a zvolním ať pošetřím do kopců. Soláň nikam neženu jedu lehký převod a snažím se o kadenci, lehce odskakuji, idealní se nahoře občerstvit na bufetu. Nahoře dávám banán do kapsy a jím meloun, hodím do sebe kelímek s vodu. Jsou tady ještě asi 3 borci, za chvíli ve sjezdu se udělá významnějsí grupa asi 8 lidí. Sjezd je pěkný, jedu na chvostu, až na jednu nečitelnou 180st. zatáčku, kde ti co jedou vepředu maj problém se tam vejít, jdu taky dost na brzdy a vejdu se tam v pohodě ještě na svý půlce(zlatý špalky Swissstop, brzdí parádně), později se dovídám, že tady lehnul Dreamer od Šlapek/známý diskutér na CD/, nedivím se, fakt ošklivá zatáčka, když má člověk trochu tmu před očima a nejede stylem kam nevidím musím být schopen ubrzdit...
Jedeme pod Kasárna, tady jsem trochu takový mátožný, moc se mě už nechce a mám z toho kopce respekt. Bohužel nechce se nikomu, střídáme asi 3 na špici, já se žluťákem/žlutý dres/ -zdá se mě, že je na tom nejlíp- a jěště jeden starší kousek. Jsme pod kopcem, garmin mě ukazuje 5,1km na vrchol, dávám chvíli před ním gel, na silnici zančka 15%, když se podívám před sebe je to i vidět, dlouhý rovný krpál, je to na morál, boj o přežití. V určitých okamžicích se ozyvá zase křeč, střídám ze sedla a v sedle ať protahuji nohy. Nekonečné stoupání, jde to pomalu, lámu to na nejlehčím 34/25 a jedu asi 10-12km/h, koukám a jsem druhý, přede mnou jak se dalo čekat žluťák. Už vidím bufet a nějaké jezdce v serpentýně nademnou. Zěvěr po děsných šutrách, tak na bajka, zakončeným hrubým 14% pavé, kde opravdu šetřili a kostky sázeli objedno. Vylámu to k bufetu, doplňuji vodu, jím meloun, dojíždí i zbytek, do úst sypnu magnesko od Enervitu zaliju vodou, beru tvarohový koláč, musím něco sníst, mám už křeče i v břiše z těch gelů. Je to ještě kousek dokopce a jak jsem nacpal ten koláč do pusy tak to nemůžu polknout a dýcham jen nosem - dusím se. Konečně normální asfalt, par takových hupů, dožvýkam koláč a jedeme dolů. Parádní sjezd, čitelná rovina bez vetších zatáček, zalehnu co nejníže a jedem dolů tak 60-70km/h. Makov, jsme pohromadě asi 10lidí. Vjíždíme doleva na hlavní, provoz zastaven policíí SK a míjíme nějakého vorvaně co už toho má znatelně dost. Jak se to tak trochu natáhlo, tak chcu zabrat abych se háknul, a je to tady, křeč jako prase do levého vnitřního stehna a zadního pravého hamstringu, stejně jako na Rampušákovi. Nadávám, ale nejde nic dělat, přestávám točit a snažím se to nějak protáhnout, dost to bolí, moc to nejde, takový nahovno místo, vytahuji z kapsy tabletu, po chvíli to nějak zabírá, jedu ted uplně volně spíš setrvačností. Skupina mě odjíždí i vorvaň mě předjel už. Postupně to ustupuje a já si říkám, proč tady, pod Bumbálkou, hákovej kopec a pojedu ho sám a pak dolů do Bílé. Roztáčím nohy a zahajuji stíhací jizdu, nohy mě berou dobře, ale musím opatrně se záběrem, míjím vorvaně, a pomalu sjíždím mou skoupinku, která se lehce nadělila, není už tam žluťák, asi jen 5 lidí. Mám znatelně vyšší tempo a blížím se celkem rychle, asi v půlce kopce hlasím "jsem zpět". Ovšem jak jsem rozjetý říkám si, že půjdu dopředu a trochu jim to rozjedu. Odjiždím jim, docvaknu sólistu předemnou, předjiždím ho, něco mu cvaká v kole a tak slyším, že se háknul, na chviíli jdu ze sedla, cvakot utišuje, dorážím dva co vypadaj relativně dobře, to bychom mohli sjet pěkně do Bílé, na vršku Bumbálky dost zrychlují a já se hákuji a jedem celkem svižně přes horizont. Jeden z týpků pořad nějak šaltruje sramem nahoru dolu, říkám si asi mu to nechodí, ale dělá to pořád asi už po 4. a divně furt nastupuje jak do spurtu. Nechápu, hlavně aby jel pak dolů do Bílé. Najednou prudce brzdí, my za ním, viděl nějaké šipky na silnici co vedou polňačkou do lesa a chěl tam zabočit, no ještě že ho to nenapadlo a nezkřížil mě cestu v 50km/h. Tady to znám, tak říkám: tady dolů a pak pravá do Bíle. Točím špic až k tý odbočce a pak si málem vyhodím rameno jak ukazuji, že střídám, nikdo nejede. "Co je hoši, točíme, já vám to tady sám neodtáhnu" říkám. Až když úplně svěsím tak tam jeden jde, moc se mu nechce, ale mou pobídku nemohl ignorovat. Týpek na sramu jel asi pořád 3metry za náma. Vychcánek, říkam si a jdu na druhou pozic. Točím s tím jedním, střídám a zase nic, "tak co je!", přijede ke mě a ptá se mě jak dlouho bude každý na špici, jesus říkám si co je toto za matroš, "jeď a uvidíš", sramista se tváří jako by tam ani nebyl,to je teda dvojka, míjíme Mezivodí, kousek před Bílou jde dopředu sramista, nastupuje do spurtu a svěsí nohy a zase šaltruje nahoru dolu...nic, na to nemám už morál, navíc nechcu ty křeče moc provokovat, otáčím se a vidím tak kilák za náma naši zbylou část skupiny, Pavel, triatlonista a asi 4 další. Už jedem volně, za chvili je bufet, potřebuji ještě vodu, zbývá 30km. Jak nás míjí skupina chci se haknou, zaberu a zase křečová víla, opět se zakousla slušně. Bufet zastavím, beru banán, vodu, protahuji nohy, všichni už odjíždějí, to plnění bidonu jim nějak trvá, jen Mirek z Olmíku/představíme se později/ jede jako poslední předemnou, kříčí něco jako hoši počkejte, jedu kousek za ním, ale už nikoho nevidím, je to takové zvlněné, zatáčky, v prudším stoupání na Jamník předjiždím Mirka, zbytek je evidentně pryč, můj celodenní parťák na piňoušovi Pavel mě dnes zase díky křečím asi porazí, jako na Rampušákovi. Zase křeč, ale už to ignoruju a nějak se s tím peru, beru posledni enervit tabletu, pak je to kolem Šance pořád nahoru/dolů. Míra si mě dojel a visí mě za zadkem, už neprovokuji nohy a jedu v poklidu, střídáme se, sjiždíme dolů kolem přehrady a na zemi dvě výrazné šipky doleva,  brzdíme, vím že v mapě to bylo značené nějak přes hráz, odbočujem, cesta nic moc další šipka říká jeďte dál, Míra hlásí že loni to tudy nevedlo, říkám, já to točím, Míra chce jet dál, ale nakonec ho přesvědčím. Jeli jsem úplně na druhou stranu někam pod hráz. Zakufrovali jsme tak dobrých 5min. Jedem na hlavní směr Ostravice, u odbočky na Smrček vidíme borce co nás předjel jak jsme kufrovali. Odbočujem na Smrček, zase takovej 3km krpál, dojíždím borce trochu pokecáme, říká, že mu to moc nesedlo a má pomalý defekt, trochu jim odjiždím, sjezd pomalu, tady se prej dost padá. Nechce se mě jet samotnému tak v Kunčicích n. Ondřejníkem čekám na Míru a jedem spolu jestě přes jeden kratší krpál Maralův kopec,pak už takový zahrádky levá pravá nahoru dolů, Míra mě hlásí že nebudem spurtovat, že mě nechá, že si to zasloužím, usmívám se a žertuji že projedem cílem společně, v posledním brdku mu odjiždím, ale už nečekám, jsem skoro v cílí, přejíždím mostek a vjiždím na hlavní pod parkovištěm, zhora vidím jet VW Tuareg, skoro zastavuji, tady fak mohl někdo stát a pouštět přednostně lidi na kole, bylo tam dost blbě vidět, navíc tady už bude každý dost prošitý. Poslední nakloněná rovina k Ráztoce, ještě mě nějaká holčina na horáku zkřižuje cestu a posílá mě skoro do barier kolem cílové rovinky, chci ji vy<|>vat, ale je tu dost lidí a vypadá to na cílovou foto tak se usmívám . Koukám na hodinky a čas je 15:45. Za chvíli spurtuje Míra s jedním co se mu snažil ještě sebrat 136 flek . V cíli prohodím pár slov s ostaníma, vyhledám COSáky, jdem kouknout na závěr TdF a spláchnout gely jednou čepovanou desítkou Radegast.

Abych nějak zhodnotil můj výkon: Chěl jsem se vejít do času 6:30, nakonec 6:42 a 135. místo z 211 měřených účastníku. Jelikož startovala asi pětistovka a v krátké dojelo nějak 230, tak mě tam někde 60 lidí schází, kteří nejspíš vzdali  a předpokládám, že na dlouhé. Tudíž umístění v rovné půlce startujících na dlouhé trase. Fakt je, že křeče mě vystavily opět stopku porvat se o lepší čas, možná i díky tomu, jak jsem se na začátku moc vydal ze sil, musím na tom nějak zapracovat ještě a tlačit se více dopředu na startu nebo hned po něm. Pak to blbé zakufrování....Ale je kam se zlepšovat. Každopádně velká zkušenost z tak náročného maratonu. Ve výsledcích koukám jak dojel parťák Pavel a hle, 3minutky, škoda nebýt zakufrování na Šancích měl jsem ho , snad příště .

Závod jako takový hodnotím smíšene, Beskydy krásné, trasa hodně obtížná, počasí snad ideální, organizace žádná sláva, bez oddělených startů je nesmysl pustit na trasu 500lidí ze dvou tras. Plus pro občerstvovačky/skoro na každém kopci/, povrch místy opravdu hrozný, nevím, ale silniční závod bych si představoval po lepších silnicích, nechápu proč to tlačí někam do zahrádek, kde je samá nečitelná odbočka a zatáčka na uzkých cestičkách, o cestě kolem Šance a značení raděj nemluvím. Ve srovnání s Rampušákem, když pominu počasí, celkově u mě trochu propadák.

Končím svůj podrobný report. Doufám, že po přečtení to některé nabudí a taky se konečně přidají do pelotonu na start nějakého dalšího maratonu.