Ráno v půl osmé na lačno jak na odběr krve jsme postávali před hotelem. Ale ne dlouho. Tak běžíme, říká Vojta. Celkem v pohodě tempo, z kopce po silnici, srandičky. Když jsme odbočili do lesa ve směru šipky “SJEZDOVKA” tak začaly první náznaky ostražitosti. A taky jo. 1400 metrů pořád do prudkého kopce, Vojta se občas ohlédl aby nás povzbudil, a jako by běžel po rovince mizel v dáli (tedy spíše výši). To sice bylo hezké ale málo platné. Ve dvou třetinách už jsme někteří jen šli a to ještě docela ztěžka. 

Na kopci nám bylo už hej, protažení za asistence fyzioterapeutky Terezky bylo výborné. Nakonec ale to nejlepší – dvě série po dvaceti dřepech, dvacet kliků, dvacet leh-sedů, dvacet „angličáků“ a na závěr dvacet žabáků. Mezi jednotlivými cviky sto metrů běhu. A to tak dvakrát dokola. A už jsme byli u hotelu. Snídaně a v deset už s běžkami na srazu. Dopoledne dvě hodiny a po obědě také tak, spíš ještě o něco víc, neb jsme dojížděli za tmy. Před večeří sauna nebo mazání lyží a po večeři nějaký další program – rozbor techniky a podobné aktivity.

Samostatnou kapitolou byl výlet na běžkách směr Horní Mísečky, Vrbatova bouda a Vosecká bouda. Na Mísečkách se jen počkalo na odpadlíky (tzn. na nás) s tím, že na občerstvení (čaj) je ještě moc brzo (po cca 11 km pořád do kopce), na Vrbatovce to stejné s tím, že nemá cenu zastavovat, když na Voseckou už je to jen 4 km. Tak jsme tedy jeli ještě se skupinou, ale vyšší moc zaúřadovala – Radima chytla křeč a Aleš se ochotně nabídl, že se s ním vrátí. Na Vrbatovce do nás padlo pivo a polévka, nezapomněli jsme ani na sponzory takže i Coca Cola do nás zahučela. Zpátky to už bylo víceméně z kopce, takže jsme se vrátili. Což byl náš také jediný cíl. Bylo to fakt tvrdý.

O Terezce už byla řeč, šikovná holka, na lyžích jí to jezdilo s nejlepšími. A navíc perfektní masáže a napravení různých fyzických problémů.

Trenér Vojta v pohodě, baví ho to a má to i hlavu a patu a hlavně, večer posedí u dobrého vína . Instruktoři běžecké techniky Gábina a Jirka, oba aktivní lyžaři biatlonisti, nám to předváděli jak to má vypadat v dokonalém provedení. 

Celkový dojem i přes to, že místní hotelový kuchař asi onemocněl nějakou vážnou nemocí a nahradil ho topič-údržbář (aspoň tedy podle kvality jídla) byl vynikající. Sešla se dobrá parta, náš spolubydlící Toníček byl neustále pozitivní a měl výborné červené víno.
Uběhlo to všechno rychle a nezbývá než se těšit na další ročník!

Takže kemp se vydařil a teď už se pomalu připravujme na Mallorcu. Možná spíš rychle, s alltraining.cz to nebude totiž vůbec měkký!!!!